Kuňka obecná

Popis

Dorůstá délky 4,5 - 5 cm. Tělo je zploštělé a končetiny relativně krátké. Svrchu má hnědavou až šedozelenou barvu, vzácněji olivově zelené s tmavými skvrnami. Jsou rozmístěny pravidelně a symetricky. S různou intenzitou se objevuje i zelená kožní skvrna v týlu. Toto zbarvení žábu dokonale maskuje. Kožní bradavky jsou zakončené tupě s načernalou masou na povrchu. Hlavu má malou, okrouhlou a zakončenou poněkud ostřeji než je tomu u kuňky žlutobřiché. Chybí jí vnější ušní bubínek. Oči jsou vystouplé se srdčitou zornicí. Opačný efekt než hřbet vyvolává břišní strana. Méně než 50% plochy břicha je pokryto žlutými, oranžovými až červenými skvrnami a četnými bílými tečkami.

Kuňka má zvláštní obranný prvek. Během ohrožení se převrátí na záda zvláštním kolébavým pohybem, čímž dojde k odkrytí jejího oranžového břicha, které působí jako výstraha pro predátora. Pohlavní rozdíly jsou minimální. Samci mají vyvinutý párový podhrdelní rezonanční měchýřek, dále zrohovatělé plošky na prstech a předloktích předních končetin. Slouží k uchycení partnerky během rozmnožování. Její hlas zní jako "u" nebo "unk". Jedná se o pravidelné jednotvárné jednoslabičné kuňkání, které můžeme slyšet ve dne i v noci (sekundový interval). Pulci obou druhů kuněk mají dýchací otvor (spiraculum) na břiše. Tím se liší od pulců všech ostatních druhů našich žab.^[1][2]

Zajímavosti

Dokáže být aktivní během celého dne. Pokud se cítí ohrožena, vylučuje z kožních žláz bělavý toxický sekret. Zimu přežívá na souši zahrabaná v zemi. Žije v rybnících, tůňkách a loužích. Často se zdržuje ve velkých společenstvích. Po skončení rozmnožování obývá louky a lesy.

Výskyt a rozšíření

Můžeme se s ní setkat od východní poloviny Německa až po jižní část Uralu. Na severu je rozšířena až do jižního Švédska, na jihu do severozápadního Řecka. Lze ji potkat i v asijské části Turecka.

V České republice je prokázána ve 48,7 % kvadrátech síťové mapy. V oblasti Českomoravské vrchoviny, Čech a severovýchodní Moravy v povodí Odry je výskyt poměrně souvislý.

Pro svůj život upřednostňuje nížiny (158-550 m n. m.). Nejvyšší lokalita výskytu byla pozorována v nadmořské výšce 732 m.^[3]

Ohrožení

Spodní strana

V minulosti tato žabka patřila k běžně rozšířeným druhům. Dnes je legislativně řazena mezi druhy ohrožené. Současný stupeň ohrožení je však výrazně vyšší. Během posledních 15 let se její výskyt v některých regionech snížil o 80 %. Výrazné ohrožení představují krajinotvorné změny – scelování zemědělské půdy, úprava rybníků pro zemědělské a rekreační účely, přeměna luk na pole apod. Často také dochází ke kontaminaci vhodných lokalit pesticidy. Postupně se tak kuňky kvůli člověku staly jedním z nejohroženějších druhů obojživelníků u nás. Thttps://zabicki.estranky.cz/admin.php?a=a&a2=da&sid=0&aid=0&returnto=ao,0ento druh obojživelníka je zařazen v seznamu ohrožených druhů Bernské konvence a v seznamu ohrožených obojživelníků v projektu ochrany přírody v Evropské unii Natura 2000.

Ohrožení v ČR: Jedná se o silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.^[3]

Rozmnožování

Rozmnožování probíhá v mělké vodě s hustou vegatací. Místa pro kladení vajíček jsou oddělena od ostatní vodní plochy. Samečci od pozdního jara až do léta obývají vodu, ve které se rozmnožují. Tělo mají vypjaté a hrdélka roztažená v balónky. Chór jimi vyluzovaný zní melancholicky. Samička se může rozmnožovat i vícekrát během léta. Klade až stovky vajíček ve shlucích. Vajíčka jsou kladena především v květnu a červnu. Shluky se nachází na vodních rostlinách a kamenech. Pulci se líhnou asi po týdnu. Vývoj pulců trvá přibližně dva a půl měsíce. V podobě 2 cm velkých žabek poté opouští vodu a přezimují na souši (např. v dutinách, pod listím...). Zbarvení bříška je již zcela vyvinuté. Probouzí se v dubnu. Ve třetím roce života jsou pohlavní dospělé. Dožívají se průměrně patnácti let.^[3]

Potrava

Živí se hmyzem spadlým na hladinu - larvami vážek, pakomáry, komáry atd. Svou potravu uchvacuje přímo čelistmi, neloví ji jazykem jako např. skokani a ropuchy.  

takto ta žába vypadá když do ní píchnu klackem

Kuňka žlutobřichá

Popis

Tato žabka dosahuje velikosti 5 cm. Svrchu má hnědavou až šedozelenou barvu. Na omak drsná, protože má ostře zakončené kožní bradavky. Hlavu má plochou, širokou a okrouhlou. Více než 50 % plochy břicha má výrazně žlutou barvu s velkými šedými až černými skvrnami. Sameček vlastní tmavé rohovité plošky na předloktí a prstech. Ty využívá především v době páření. Hlas tohoto obojživelníka zní velmi příjemně. Jedná se o poměrně tiché "ung" nebo "uh". Můžeme pozorovat zajímavě vypadající srdcovitou zornici oka.^[1]

Zajímavosti

Typickém místem výskytu a rozmnožování jsou malé dočasné vodní plochy. Může se jednat i o vyjeté koleje na nezpevněných lesních cestách. Ve větší oblibě má raději vyšší polohy - od 250 do více než 1 200 m n. m. Pro kladení svých vajíček upřednostňuje prosluněná nezastíněná místa. Tato žabka je aktivní ve dne i v noci. Pokud ji zpozorujeme ve dne, často leží ve vodě nebo odpočívají na mělčině u břehu. Plave krátkými tempy. Velmi často se potápí. Pokud je vyrušena, ukryje se v bahně. Právě zde ji poslouží její svrchní zbarvení jako maskování. V případě nebezpečí na souši zaujme výstražný postoj (zvedne přední a zadní nohy, prohne hřbet) a odhalí odstrašující zbarvení břicha. Jedná se o varovný signál, který upozorňuje, že je tento živočich nejedlý. Vylučovaný kožní sekret je žíravý a může způsobit alergickou reakci. Dráždí ústní sliznici a působí odporně.

Zimu přečkává v bahně ve vodě nebo na souši zahrabaná v zemi.^[2]

Výskyt a rozšíření

Jedná se výhradně o evropský druh. Vyskytuje se na západ od Francie až po karpatský masiv a od středního Německa a jižního Polska, dále Itálie a Balkán.

Její populace je široce roztroušená v sekundárních biotopech - např. kamenolomy, pískovny, štěrkovny a těžiště jílu, které jsou zaplavené mělkou, příliš nezarostlou vodou. Na Moravě jsou její populace výrazně rozšířenější a méně ohrožené než česká populace.

Ohrožení

Během posledních třiceti let došlo ve Středních Čechách k úbytku o 90 %. Tato kuňka dokáže snést i silné organické znečištění vody. Hlavní příčinou mizení celých populací je devastace prostředí - velkoplošná aplikace biocidů, mizení a intoxikace vhodných stanovišť. V lesích je na vině používání těžké mechanizace a úpravy cest štěrkováním a asfaltováním. Dalším faktorem je zřizování skládek v místě bývalých lomů.

V České republice se jedná o silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Rozmnožování

Na jaře začínají samci vydávat své charakteristické volání. Přitom si udržují vzájemný, asi 50 cm odstup. V případě přiblížení jiného samečka se jej „majitel území“ pokouší odstrčit zadníma nohama. Podle sborového volání samečků samičky snadno najdou místo rozmnožování. Samičku připravenou k rozmnožování sameček pomocí hrbolků na prstech a předloktích pevně obejme v oblasti beder (tzv. amplexus inguinalis). Sameček poté oplodní asi 150 vajíček, které samička klade jednotlivě či v malých shlucích na vodní rostlinstvo, kousky větví nebo kameny. Kuňky ženského pohlaví se mohou během léta rozmnožovat i několikrát. Naděje vajíček a pulců na přežití v malých nestálých vodních nádržích se tak velmi zvyšuje. Pulci se líhnou přibližně po dvou týdnech. Po dvou měsících se promění v malé žabky. Ve druhém až třetím roce života dochází k pohlavní dospělosti.

Může docházet ke křížení s kuňkou obecnou.^[3]

Potrava

Živí se červy, larvami komárů a jinými drobnými živočichy...

Reference