nazdar!!! tato stránka je očividně o žábách. Tak pokud tě zajímaj tak je tady najdeš.jmunuju se Niki a toto jsem vytvořila, protože jsem to měla udělat.
Zatím bylo popsáno 6021 druhů žab (k 31. květnu 2011), které jsou rozděleny do 38 čeledí. Z nich jsou nejpočetnější na druhy čeledě rosničkovití (hylidae) s 901 druhy a skokanovití (ranidae) s 1400 druhy. Asi 88% obojživelníků jsou žáby (dále ocasatí 9% a červoři 3%). Druhy žab ale stále přibývají, protože vědci stále objevují nové druhy a to zejména v tropech. Například v roce 2010 bylo objeveno 205 nových druhů.
Žáby jsou kvalifikované do tří podřádů: Archeobatrachia - 4 čeledě primitivních žab, Mesobatrachia - 6 čeledí vývojově pokročilejších žab a Neobatrachia - 28 čeledí "moderních" žab, zdaleka největší skupina. Neobatrachia se dále dělí na hyloidea a ranoidea.
Potrava a její přijímání
Žáby se živí živou potravou, a to převážně hmyzem a jinými bezobratlými, některé větší druhy ale i malými obratlovci. Většina žab potravu loví dlouhým lepkavým jazykem, který vymrští po oběti. Výjimkou je čeleď vodních žab pipovitých, které potravu přijímají normálně ústy. Během přijímání potravy žáby mrkají, jelikož dochází během polykání k zatahování očních bulv, což napomáhá posunování potravy do žaludku.[1]. Žáby také nemají žádné zuby na spodní čelisti, a tak přijímají potravu celou.
Pohyb
Žába se pohybuje po souši pomocí přískoků a skoků (výjimkou jsou například ropuchy, které častěji chodí a skáčou jen při útěku před predátorem), které provádí pomocí silných zadních nohou. Nejdelší zaznamenaný skok žáby na souši byl 5 metrů.[1] Ve vodním prostředí žába využívá plavací techniku zadních končetin, kdy je postupně dává k sobě a odtahuje podobně jako plavci typu prsa. Žáby při skákání vždy zavírají oči.
Anatomie
Podrobnější informace na stránce anatomie obojživelníků
Pro žáby je typické zavalité tělo bez ocasu (od toho název bezocasí obojživelníci) s čtyřmi končetinami. Mezi druhy žab je velký velikostní rozdíl. Nejmenší žábou je 1 cm dlouhá Brachycephalus didactylus z Brazílie a naopak největším druhem je 40 cm dlouhý veleskokan goliáší (conraua goliath) z Kamerunu. Ještě větší byla pravěká žába rodu Beelzebufo, žijící v době před 70 miliony let na Madagaskaru.
Kostra
Kostra žab je převážně zkostnatělá. Strop ústní dutiny tvoří spodina mozkovny (primární patro). K jedinému krčnímu obratli je lebka připojena dvěma kloubními hrboly. Počet obratlů je u žab velmi redukován (v bederní oblasti srůstají v tzv. urostyl). Žebra nejsou u žab plně vyvinuta. U žab se poprvé setkáváme s dobře vyvinutou hrudní kostí. Stavba kostry končetin již odpovídá základnímu schématu stavby u ostatních suchozemských obratlovců. Lopatka je u žab spojena s hrudní kostí, pánev se napojuje na páteř.
Nohy a prsty
Žáby mají na předních nohách 4 a na zadních nohách 5 prstů. Nohy a prsty mají žáby vyvinuty podle prostředí, ve kterém žijí (jsou-li vodní, stromové či zemní). Plně vodní (např. africké žáby drápatky) či částečně vodní žáby mají mezi prsty plovací blány. Žáby žijící na stromech, zejména rosničky mají na prstech přísavky, díky nimž se dokážou přichytit i na kluzkých svislých površích. Většina stromových a zemních žab mají nohy dobře vyvinuté pro skákání.
Kůže
Žáby mají většinou hladkou kůži, ale výjimkou jsou ropuchy, které mají kůži hrbolatou, která méně vysychá. Kůže žab je propustná na vodu (nemusí vůbec), kyslík a oxid uhličitý ve vodě, proto jsou žáby velmi náchylné na složení a znečištění vody. Kůže je plná slizových žláz, které mohou být přeměněny i na žlázy jedové, je také dobře prokrvená - u žab je výrazný podíl kožního dýchání. Ve spodní vrstvě škáry jsou chromatofory s pigmentem
Smysly
Zrak
Žáby mají dobře vyvinuté oči, bylo experimentálně prokázáno barevné vidění. Sítnice je, na rozdíl od vyšších obratlovců, schopná regenerace. Zaostřování se děje posunem čočky, jako u ryb, čočka sama při akomodaci nemění tvar. Dospělé žáby mají tři dobře vyvinutá oční víčka. Kromě toho mají žáby i temenní oko, které je schopné vnímat vlnovou délku i intenzitu světla.
Sluch
Dospělé žáby mají dvě sluchové kůstky, které přenášejí vibrace do vnitřního ucha. U červorů je střední ucho redukované.
Proudový orgán
U pulců je zachován proudový orgán, kterým živočich vnímá pohyby vody. Žáby jsou jediní čtyřnožci, u kterých je vyvinutý. Na rozdíl od ryb netvoří postranní čáru.
Čich
Je u žab dobře vytvořen, čichový epitel je v nosních dutinách, poprvé se objevuje Jacobsonův orgán.
Obrana
Některé druhy žab dokážou vylučovat z kůže mírné jedy. Například všechny druhy ropuch mají za očima jedové žlázy. Také žáby z čeledi pralesničkovití mají v kůži jedy a domorodí obyvatelé Jižní Ameriky jimi namáčejí svoje šípy pro lov zvěře. Žáby upozorňují na jedovatost pestrým zbarvením.
Jiné žáby se při napadení nafukují, aby působily jako větší a predátora tak zastrašily a nebo aby se mu nevešly do pusy. To je typické zejména pro ropuchy.
Poslední způsob obrany je maskování. Žáby jsou většinou zbarvené tak, aby co nejlépe splývaly s prostředím, ve kterém žijí. Maskování ale spočívá i v tvaru těla - výrostcích na hlavě, které můžou připomínat list.
Dorozumívání
-
kvákající rosnička
-
kvákající skokan
Žáby se dorozumívají pomocí rezonančních měchýřků, které mají jen samci. Jsou umístěny po dvou po stranách hlavy (skokani), nebo mají jen jeden velký na hrdle (rosničky a ropuchy). Samci stahováním a roztahováním měchýřků vyluzují zvuky, kterými lákají samičky k páření. Samičky ani pulci měchýřky nemají.
Rozmnožování
Rozšíření
Žáby jsou rozšířeny po celém světě vyjma Antarktidy, Arktidy a některých izolovaných ostrovů.[2][3] Dále nežijí v některých příliš suchých či studených oblastech, největší diverzity dosahují v tropech.
Biotopy
Žáby se nejčastěji vyskytují ve vlhkých oblastech poblíž vody. Některé žáby ale dokážou přežívat i v suchých či chladných podmínkách.
Každá žába žijící v mírných oblastech se v průběhu života vyskytuje na dvou odlišných lokalitách, první je zimoviště a druhé rozmnožovací centrum. Zimoviště je pro každý druh žáby typické. Např. skokan hnědý se vyskytuje v polích, rosnička zelená v lesích.
Rozmnožovacím centrem rozumíme tůň nebo podobné vodní stanoviště, která je zaplněná stojatou vodou. Nejčastější způsob dopravy vody do tůně je: srážkami, podzemními vodami, záplavami. Žáby se vyskytují i v jiných vodních centrech (rybníky, jezera, potoky, řeky a říčky, kaluže, atd.)
Ekologie žab
Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Nejen, že likvidují hmyz, ale žáby samotné jsou složkou potravy pro vodní ptactvo, jako je např. čáp bílý (Ciconia ciconia), volavka popelavá (Ardea cinerea) a podobně. Přímá úměra pro vodní ptactvo na rozšíření zastupuje samozřejmě i hnízdní podmínky, ale taky hojnost potravy, a to především žab a ryb.
Zástupci
Známe asi 5 000 druhů,[4] v ČR jich žije 13.[5] Kromě skokana hnědého jsou všechny zákonem chráněny.[5] Všechny chráněné druhy nesmíme jakkoliv omezovat (brát do rukou).[zdroj?]
Druhy v ČR
- kuňky – jsou většinou šedé a na břichu mají žlutooranžové skvrny. Při ohrožení se otočí na záda, napnou tělo a svými skvrnami odpuzují predátora od ulovení.
- skokani – jeden z nejrozmanitějších a nejobtížnějších ze všech rodů na určení. Nohy jsou ze všech žab nejlépe přizpůsobeny na skákání.
- ropuchy
- rosnička – má na prstech přísavky
- blatnice – oči má oválné ze shora dolů
-
skokan ostronosý - samec
